Politika nepodmíněných základních služeb vychází z předpokladu, že k tomu, aby každý člověk mohl žít důstojný život a podílet se na chodu společnosti, potřebuje mít přístup k bydlení, zdravotní péči, vzdělávání, k internetu, dopravě a péči o děti či staré lidi. Zprostředkování velké části těchto potřeb je dnes v soukromých rukou, pro které hlavním cílem není naplnit lidské potřeby v planetárních mezích, ale generovat stále větší zisky. Například z nutnosti bydlet se stala investiční příležitost, výnosy z nemovitostí jsou momentálně jedny z nejvyšších, potřebu bydlet totiž nevnímáme jako základní lidské právo, jako by se snad lidé mohli rozhodnout nebydlet. I v důsledku privatizace a komodifikace se tak důstojný život stává těžko dosažitelným pro větší množství obyvatel. Naplňování všech základních potřeb by mělo být lidským právem, ponechat jejich naplňování výhradně soutěži na trhu může podporovat jejich finanční nedostupnost, proto potřebujeme rozmanité formy jejich správy. Základní potřeby potřebujeme vyjmout z pouhé tržní logiky maximalizace zisků.
Jak toho můžeme dosáhnout?
K tomu, aby byly tyto služby přístupné všem, potřebujeme řadu opatření:
- přímé poskytování služeb, např. hromadná doprava zdarma
- regulace, např. zastropováním výše nájemného
- investice, např. stavba sociálního bydlení či rozšiřování mateřských školek
Tyto služby by přitom nemusel garantovat pouze stát, ale i místní samosprávy, komunity uživatelů nebo neziskové firmy a organizace. Základem je dekomodifikovat zmiňované sektory ekonomiky, které slouží k naplnění základních potřeb. Základní nepodmíněné služby mohou být financovány například z progresivního zdanění nebo ekologických daní. Je přitom na zvážení, které z těchto služeb je vhodné poskytovat nepodmíněně zdarma (např. vzdělávání v Česku) a které vyžadují finanční spoluúčast na částečné či plné pokrytí dostupnosti (např. zdravotnictví v Česku). Jejich cena musí pouze zůstat dostupná.
Vytvoření procesů, pravidel a infrastruktury na společné naplňování základních potřeb vede k:
- větší demokratizaci tzv. základní ekonomiky
- snížení environmentálních dopadů
- snížení nerovností
- zvýšení kvality života všech obyvatel
- pocit rovné sounáležitosti ke společnosti
Nemáme je už?
Některé ze zmiňovaných služeb fungují v Česku už dnes, například ve zdravotnictví či vzdělávání. Potřebujeme je ale rozšířit na další sektory základní ekonomiky, jako je např. hromadná doprava, péče, či přístup k internetu. Zde je možné se inspirovat zahraničnými příklady, např. Lucemburskem, které má hromadnou dopravu zdarma, nebo severní Itálií, kde síť neziskových družstev poskytuje péči. A jiné státy se mohou naopak inspirovat právě naším veřejným vzděláváním či dostupnou zdravotní péčí.
Na našem webu popisuje příklad dobré praxe z oblasti mobility na příkladu tallinské hromadné dopravy zdarma. Promyšleným způsobem, jak se nepodmíněným základním službám přiblížit přináší koncept komunitou budovaného bohatsví, který budují různá města ve Spojených státech a Spojeném království. Více o této politice si můžete přečíst v diplomové práci Sabiny Vojtěchové: Nepodmíněné základní služby jako nerůstová politika pro udržitelnou a sociálně spravedlivou společnost?
