Nerůstové politiky aneb nereformní reformy
Post-růstové hnutí se zaměřuje také na vývoj návrhů politik a institucí, které by nás přiblížily post-růstové budoucnosti. A to postupnou změnou politických opatření, zákonů, infrastruktur a institucí, které transformují dnešní struktury s cílem dosáhnout post-růstové budoucnosti a dobrého života pro všechny v rámci planetárních mezí. Typickým příkladem nerůstových reforem může být zkracování pracovní doby, nepodmíněné základní služby, maximální příjem, garantovaná pracovní místa a další. Mnohá z těchto nových opatření se pilotují po celém světě – např. zkracování pracovní doby na Islandu, maximální příjem v americkém Portlandu, nebo garantovaná pracovní místa ve Francii. Tyto změny se nazývají nereformní reformy, protože jejich cílem není reformovat růstový kapitalistický systém, ale transformovat jej na post-růstový, post-kapitalistický systém, který je řízený.
Proč jsou nereformní reformy důležité?
- umožňují lehčí šíření užtopií a jejich přístupost pro větší část společnosti
- umožňují nám dosáhnout růstovou nezávislost
- institucionalizují nové hodnoty a normy
Politiky vlastnictví
Nerůst je společností dostatku, kde nikdo nemá přílíš málo a nikdo příliš mnoho.
Ekonomický růst byl dlouho prezentován jako řešení na neustále se zvyšující nerovnost. Pokud měl být ekonomický růst řešením na nerovnost, rovnost může být lékem na růst. Změny v oblasti vlastnictví jsou proto klíčové.
Nerůst vychází z definice spravedlnosti, kde je společnost spravedlivá, pokud má každý dostatek a nikdo nemá příliš mnoho. Zatímco některé nerůstové politické návrhy umožňují, aby každý dosáhl naplnění základních materiálních potřeb, například nepodmíněné základní služby či nepodmíněný základní příjem, jiné směřují k omezení extrémního bohatství, např. maximální příjem či majetkové a dědické daně. Zatímco v růstové ekonomice převažuje soukromé vlastnictví a ve státním socialismu státní vlastnictví, nerůst počítá s diverzitou vlastnických módů (obecní, státní, soukromé), volá hlavně po rozšíření komunitního vlastnictví prostřednictvím demokraticky spravovaných, neziskových družstev.
Politiky práce
V nerůstovém světě je mnohem více práce založené na péči. Práce už svět neničí, ale obnovuje.
Nerůst se snaží o zásadní proměnu práce – postupným odstraňováním zbytečné a destruktivní práce, automatizací těch nezbytných činností, které nelze učinit důstojnými, a poskytnutím autonomie těm, kdo práci vykonávají. V neposlední řadě by práce neměla být prostředkem k hromadění majetku, ale prostředkem pro naplňování potřeb lidí a planety.
Hlavními návrhy v této oblasti jsou: radikální zkrácení pracovní doby, aniž by nižší platové skupiny přišly o příjem; přístup všech k důstojné a smysluplné práci; zhodnocení reprodukční a pečovatelské práce a rozdělení této práce mezi všechny; a společná správa na pracovišti.
Politiky peněz
Peníze jsou v nerůstovém světě nástrojem demokratické kontroly a mají sloužit především veřejnému, ne soukromému zájmu.
„Z čeho se to zaplatí?“ zní jedna z častých otázek při různých nerůstových návrzích. Ukrývá se za ní předpoklad, že způsob fungování peněz bude v nerůstové budoucnosti obdobný tomu současnému. Nicméně současný systém tvorby a využívání peněz má několik problémů, které přispívají k růstové závislosti naší ekonomiky:
Mají podobu univerzální měny; jsou vytvářeny jako dluh komerčními bankami, které mají monopol na tvorbu peněz; a obíhají neregulovaně ve finančním prostředí, které je organizováno za účelem dosažení dalších peněžních zisků.
Z toho vyplývají různé cíle pro nerůstovou transformaci peněz samotných: zavést pluralitu účelových peněz (měnová diverzita), obnovit demokratickou kontrolu nad tvorbou peněz (monetární suverenita) a regulace finančních trhů (pomalé finance), aby se finanční sféra znovu proporcionalizovala ve vztahu k reálné ekonomice.
