Půda je dnes komoditou, která se využívá a prodává s hlavním cílem maximalizovat zisk, což vyhovuje investorům a spekulantům, zatímco malí sedláci jsou na trhu s půdou v konkurenční nevýhodě vůči těmto velkým hráčům. Stále větší hrozba extrémní koncentrace vlastnictví půdy v rukou velkých korporátních společností, které často ani nejsou klasickými zemědělskými podniky, ztěžuje přístup k půdě pro rodinné farmy, mikro až středně velké zemědělské podniky. Půda je ale omezená a zároveň nepostradatelná, proto by měla být strategicky využívána tak, aby vyhovovala potřebám všech.
Jak lze půdu dekomodifikovat?
Při hledání řešení se často debata omezuje na soukromé vs. státní, zatímco nerůstová vize ekonomické demokracie zdůrazňuje potenciál komunitního vlastnictví. Jednu z cest dekomodifikace půdy nabízí hnutí Komunitních pozemkových fondů (z angl. Community Land Trusts), které se šíří po celém světě. Komunitní pozemkové fondy jsou demokratické neziskové organizace, které vlastní a obhospodařují pozemky ve prospěch komunity. Jejich snahou je postupně půdu dekomodifikovat a krok za krokem převádět půdu ze soukromých rukou do rukou komunitních nadací, pozemkových spolků a podobných sdružení, a poskytovat ji těm, kdo na ní budou šetrně a odpovědně hospodařit. Tedy postarat se o to, aby půda mohla řádně sloužit svému účelu a nebyla zneužívána ani jako „komodita“ k výhodnému uložení kapitálu, ani jako zdroj příjmů z nešetrného, půdu umrtvujícího pěstování plodin. S půdou se zachází jako se společným dědictvím, nikoliv jako s individuálním vlastnictvím. Pozemky jsou trvale vyřazeny z trhu a nikdy nebudou dále prodávány zpátky na tržním aktérům.
V Česku na dekomodifikaci půdy pracuje Nadace pro půdu, která díky darům a skupování pozemků rozšiřuje svůj pozemkový fond a ten zprostředkovává ekologickým farmářům, kteří chtějí hospodařit, ale nemají přístup k půdě.
