Co je nerůst

Z nerůstových opatření budou těžit hlavně nejchudší.

Během pandemie, kdy se životní situace velké části populace zhoršila, 10 nejbohatších mužů planety svoje bohatství zdvojnásobilo a dnes vlastní více než 3,1 miliardy nejchudších obyvatel planety dohromady. Řada výzkumů ukazuje, že z ekonomického růstu tedy těží hlavně ti nejbohatší, zatímco jeho negativní důsledky dopadají na nejchudší.

Namísto nekonečného zvětšování ekonomického koláče se musíme zaměřit na to, jak by měl být spravedlivě rozdělen. V současnosti ho rozdělujeme velmi nerovnoměrně: ze 100 dolarů bohatství vytvořeného za posledních 10 let připadlo 54,40 dolaru jednomu procentu nejbohatších lidí a jen 0,7 dolaru 50 % nejchudším. 

Ekonomický růst je ideologie, která pomáhá nejbohatším vytvářet zdání, že co je dobré pro nejbohatší, je dobré pro všechny. Jeho falešný příslib lepší budoucnosti pro každého se používá jako výmluva pro odmítnutí redistribuce. V tomto smyslu by se dalo říct, že ekonomický růst chudobu nejen neřeší, ale je pro její řešení přímou překážkou.

Rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatými nejsou jen globálním, ale i českým problémem. V ČR vlastní 1 % nejbohatších (zhruba 85 tisíc lidí) až 36 % celkového majetku. To je více, než kolik vlastní 90 % Čechů a Češek dohromady. Nadto je 700 tisíc z nich v exekuci a milion z nich má problém s cenově dostupným bydlením. Jelikož je náš daňový systém degresivní (zatěžuje více chudé než bohaté) a stále více roste důležitost příjmů z majetku oproti příjmům z práce, dá se předpokládat, že tento trend se bude udržovat a prohlubovat.

Nerůstové vize a řešení

Tak obrovské nerovnosti nejsou předem dané ani přirozené. Jsou vždy politickou volbou. Z mezinárodních výzkumů navíc víme, že v rovnějších společnostech mají lidi lepší fyzické i psychické zdraví, je tam nižší kriminalita, vyšší sociální mobilita nebo důvěra ve společnost. Pokud měl být růst lékem na nerovnosti, rovnost může být lékem na růst.

Nerůstové hnutí usiluje o svět, kde budou uspokojeny základní potřeby všech. Politická opatření, jako např. nepodmíněné základní služby nebo garantovaná pracovní místa, pomůžou hlavně nejchudším částem naší společnosti a zajistí, že každý bude mít jistotu důstojného života a naplnění základních materiálních potřeb. Nutnou součástí nerůstové transformace je také demokratické určení přijatelného maximálního poměru mezi minimálním a maximálním příjmem. Dále se dají existující nerovnosti řešit např. majetkovými a dědickými daněmi. 

Nerůst prosazuje rozšíření demokracie i do ekonomické sféry. 

Kapitalistický ekonomický systém je často označovaný jako jediný ekonomický systém, který umožňuje demokracii. V Česku k tomu přispěla zkušenost s autoritářstvím za minulého režimu následovaná neoliberálními politikami privatizace, deregulace a financializace. Paradoxně právě tyto procesy ale způsobily prudký nárůst moci ekonomických zájmových skupin, které nyní ohrožují demokracii v různých státech. Tyto skupiny jsou mnohdy mocnější než samotné vlády.

Rostoucí nedůvěra společnosti vůči demokratickým institucím pramení také z toho, že běžní lidé mají malou možnost demokraticky zasahovat do tržní sféry, která úzce ovlivňuje jejich životy např. na pracovišti nebo při developerských či podnikatelských projektech ve svém nejbližším okolí. Ekonomika je důležitou součástí naší společnosti, takže pokud se rozhodnutí v ní nedějí demokraticky, nemůžeme se bavit o demokratické společnosti. Stačí změnit úhel pohledu a na růstu závislá kapitalistická ekonomika se zdá být se skutečnou demokracií neslučitelná. 

Nadvláda ekonomického myšlení, která je posílena tím, že si velká část společnosti automaticky spojuje ekonomický růst s pokrokem, přispěla k přesvědčení, že stát by měli řídit zkušení manažeři jako firmu a jeho aktivity by měly být vždy výnosnou investicí. Takovému společenskému uspořádání se neříká demokracie, ale ekonokracie – jde o společnost, v níž jsou všechny politické cíle a hodnoty redukovány na ty ekonomické. V ekonokracii jsou společenské otázky depolitizovány a demokratická debata je nahrazena technokratickým výpočtem nákladů a výnosů v iluzi, že z ekonomického růstu těží všichni stejně.

Nerůstové vize a řešení

Nerůst nevyžaduje autoritářství, ale naopak navrhuje ekonomickou demokracii, díky které budou mít lidi možnost demokraticky rozhodovat i v ekonomických otázkách, které přímo ovlivní jejich životy. Cesty k ekonomické demokracii jsou různé. Potřebujeme rozšiřovat a podporovat demokratické a pluralitní formy vlastnictví a správy, nebo zajistit demokratickou kontrolu nad měnotvorbou tak, aby sloužila veřejným, ne soukromým zájmům. Je potřeba zavádět nové formy rozhodovacích procesů na lokální i národní úrovni, jako jsou např. občanská shromáždění, ve kterých běžní lidé s podporou odbornic a odborníků rozhodují o záležitostech, které se jich přímo dotýkají.

Cílem nerůstu je méně pracovat a spotřebovávat, ale lépe žít.

Navzdory častému mylnému předpokladu, že ekonomický růst zvyšuje spokojenost se životem, dnes víme, že tento vztah platí jen do jistého bodu, po kterém už další nárůst bohatých ekonomik a vyšší spotřeba nezvyšuje spokojenost se životem – jev je známý jako Easterlinův paradox. Výsledkem spotřební a individualizované společnosti jsou častější problémy s duševním zdravím: osamění, deprese, úzkosti či syndrom vyhoření tvoří odvrácenou stranu ekonomického systému, který motivuje k individualismu, rychlosti, výkonu, ziskům a ekonomickému růstu za každou cenu.

Tomu odpovídá i názor Čechů a Češek. Životní způsob současné společnosti se nelíbí 54 % z nich, pouze 9 % hodnotí současný životní styl pozitivně. Závislost na růstu a nikdy nekončící zvyšování produkce a spotřeby se totiž realizuje na úkor jiných, nemateriálních lidských potřeb, jako např. volný čas, smysl, kvalitní vztahy či participace ve společnosti a politice. Zatímco kvalita života nejchudší části společnosti se zhoršuje v důsledku pořád větší prekarizace a ekonomické nejistoty, u bohaté části společnosti koexistuje nadspotřeba souběžně s chudobou volného času, či kvalitních vztahů. Pokud chceme zvýšit kvalitu našich životů, nepotřebujeme nejnovější technologie ani vyšší spotřebu. Potřebujeme změnit způsob fungování naší společnosti.

Nerůstové vize a řešení

Nerůstový paradox štěstí představuje možnost naplnění našich nemateriálních potřeb, díky němuž můžeme snižovat naši nadspotřebu a současně zvyšovat kvalitu našich životů. Politické návrhy jako nepodmíněné základní služby, zkracování pracovní doby či zelená garantovaná pracovní místa zajišťují člověku větší jistotu a tím i skutečnou svobodu a autonomii věnovat čas a pozornost částem života, na které v současné společnosti není dostatek prostoru. Cílem je méně pracovat a spotřebovávat, ale lépe žít.