Zelený růst

Je možné dosáhnout tzv. zeleného růstu? Tato otázka je předmětem ostré politické debaty mezi zastánci zeleného růstu a post-růstové ekonomiky. Vzhledem k tomu, co je v sázce, je při odpovědi třeba pečlivě vycházet z empirických dat i teoretické literatury s cílem posoudit platnost této hypotézy. Závěr tohoto reportu, který shromažďuje existující informace o decouplingu, je naprosto jasný a zároveň střízlivý: nejenže neexistují empirické důkazy, které by potvrzovaly existenci oddělení hospodářského růstu od environmentálních tlaků v rozsahu, který by se blížil rozsahu potřebnému k řešení ekologického rozpadu, ale také, a to je možná ještě důležitější, se zdá, že k takovému oddělení nedojde velmi pravděpodobně ani v budoucnosti.

Evropská agentura životního prostředí z existujících studií usuzuje, že ekonomický růst je úzce spojen s nárůstem výroby, spotřeby a využívání zdrojů a má škodlivé účinky na přírodní prostředí a lidské zdraví. Je nepravděpodobné, že by se v globálním měřítku podařilo dosáhnout dlouhodobého a absolutního oddělení hospodářského růstu od tlaků a dopadů na životní prostředí; společnosti proto musí přehodnotit, co se rozumí růstem a pokrokem a jaký mají význam pro globální udržitelnost.

Max Ajl v této knize kriticky přistupuje k různým podobám Zelených dohod, např. Americké či Evropské, a upozorňuje, že můžou nadále reprodukovat imperiální nadvládu globálního Severu nad zeměmi globálního Jihu. Zároveň však představuje radikální alternativu: „Lidovou zelenou novou dohodu“, která se hlásí k dekomodifikaci, antiimperialismu a agroekologii. Zajímavou částí knihy jsou např. klimatické reparace, které zůstávají na okraji celospolečenské diskuze.