Strategie transformace

Erik Olin Wright je jednou z hlavních inspirací pro nerůstové hnutí v přemýšlení o strategiích jak vytvořit post-růstový a post-kapitalistický ekonomický systém. Tato krátká, ale velmi výživná kniha obsahuje dobře artikulovanou analýzu, jak kapitalismus selhává v naplňování základních společenských hodnot jako je svoboda, rovnost, či udržitelnost. Zároveň ale zkoumá tři konkrétní typy strategií, které byly historicky klíčové v boji proti kapitalismu, a uvádí konkrétní příklady politik a institucí, které předznamenávájí post-kapitalistické uspořádání společnosti.

Máš dojem, že advokační občanské organizace se často jen doprošují politiků a korporací, než aby raději ohrožovaly jejich nadvládu nad lidmi? Že demonstrace a přímé akce zase jen mobilizují donekonečna tu samou skupinu zasvěcených? Máš pravdu, řekla by někdejší ekologická aktivistka a dnes jedna z nejznámějších amerických odborových organizátorek, Jane McAlevey. Naštěstí to není to jediné, co se dá dělat. Pokud chceme opravdu účinně změnit systém ve prospěch široké většiny pracujících lidí, je potřeba se vrátit k organizování: časově náročným a zdánlivě zdlouhavým metodám zapojování samotných lidí do procesu změny a budování kolektivní moci, založené na silných vztazích důvěry na pracovištích a v komunitách. Její kniha říká, že k opravdové změně nevedou žádné zkratky – ty vedou oklikami a končí ve slepých uličkách. Dlouhá cesta, je ta nejkratší.

Co by bylo potřeba k tomu, aby sociální hnutí za změnu zdola začala opravdu vyhrávat? Na to se ve své knize ptá organizátor a politický stratég Jonathan Smucker. Na vlastní zkušenosti ukazuje, jak se mohou radikální hnutí vyhnout tendenci uzavřít se do pohodlného ghetta „hrstky spravedlivých“. Na široké paletě historických příkladů ukazuje principy, kterých se může radikální politika držet, pokud chce zdi ghetta zbourat a získat na svou stranu širší veřejnost. S lidmi je potřeba se potkávat „tam, kde jsou“, říká Smucker, nepoučovat je, ale především jim naslouchat a zapojovat je do procesu vlastního osvobození. Jen tak je možné vytvořit hnutí silná ve vztazích a počtech, že budou schopná vrátit lidem moc nad vlastními životy.

Jak čelit chaosu dnešní doby a nezbláznit se? Jak účinně pomáhat ostatním a nezapomenout přitom na sebe? Jak hledat ve všudypřítomné krizi příležitosti pro obrat směrem k přežití a rozkvětu? Jediná jistota je změna, říká Adrienne Maree Brown, autorka navazující na bohatou tradici afroamerického feminismu. Pokud v této době chceme žít, nesmíme se jí bránit, ale naučit se ji utvářet. Pokud chceme přežít a začít svět léčit z tíživých dědictví kapitalismu, kolonialismu a patriarchátu, kultury násilí a nadvlády, potřebujeme se ve vztazích v životě i sociálních hnutích učit mimo jiné ze schopností, které umožňují přežívat životu kolem nás – vědomě se adaptovat, záměrně posilovat rozmanitost a odolnost, nebo cíleně pečovat o vztahy vzájemné závislosti.

Myslíš si, že některé formy aktivismu a aktivity neziskových organizací, které se snaží řešít klimatickou krizi, nerovnosti, či chudobu, jsou neefektivní? Tato publikace zkoumá důvody, proč tomu tak je. Vznikla na základě dlouholetých zkušeností organizace Smart CSOs Lab, která spolupracuje s aktivisty, výzkumnicemi a donory, kteří se snaží řešit kulturní a ekonomické kořeny dnešních sociálních a environmentálních krizí. Reimagining Activism nabízí praktické rady a klíčové otázky pro individuální či skupinovou reflexi, na které se můžeme samy sebe ptát, pokud chceme změnit naše organizace, kampaně či jinak přispívat ke systémové změně. Přibližuje základy systémového myšlení i systémového aktivismu, odhaluje nefuknční vzorce a pasti, do kterých jako aktivisti spadáme, či popisuje 4 základní aktivistické role systémového aktivismu. Malé upozornění: tato publikace nenabízí recept na to, jak změnit svět. V této oblasti nejsou žádné jednoduché odpovědi. Práce na systémové změně vyžaduje odvahu experimentovat a skákat do neznámych vod. Tyto texty vám ale možná ukážou, jak skákat lépe.

Pokud chceme změnit systém, je vhodné čerpat moudrost od systémových myslitel​​ů a myslitelek, kteří se snaží určit tzv. pákové body systému. Jedná se o místa v rámci komplexního systému, kde malý posun v jedné věci může způsobit velké změny ve všem. Zatímco mainstreamové snahy o udržitelnost nejčastěji míří na technokratické změny, jako např. zpoplatnění uhlíku, nerůst míří na hlubší pákové body, tedy změnu paradigmatu a redefinici cílů​​ ekonomických aktivit. V publikaci od Donelly Meadows se můžete seznámit se všemi dvanácti pákovými body.