Jednou z hlavních představ, jak řešit současné krize, je přístup zeleného růstu – teorie, která tvrdí, že rostoucí ekonomiku lze pomocí technologických inovací a zvyšování efektivity oddělit od jejích negativních dopadů na životní prostředí. Snižováním spotřeby materiálů a vypouštění emisí skleníkových plynů za pomoci těchto inovací chce dosáhnout tzv. „andělského růstu“, který by byl dematerializovaný a dekarbonizovaný.
Lze ale andělského růstu dosáhnout? Současné metastudie uznávají, že dochází k mírnému oddělení ekonomického růstu od emisí skleníkových plynů, nicméně upozorňují na to, že toto oddělení je velmi pomalé a k odvrácení klimatické krize nebude stačit. Mnohem horší je vztah mezi ekonomickým růstem a globální materiálovou spotřebou, kde se globálně tyto trendy nerozcházejí. Na dosahování většího růstu potřebujeme nadále těžit nové materiály, a to i navzdory všem technologickým inovacím posledních dekád.
Narůstající těžba neznamená jen destrukci životního prostředí, ale taky porušování lidských práv a narůstající množství konfliktů. Na mapě environmentálních konfliktů jich dnes najdeme už 3 773, z čehož je většina v zemích globálního Jihu, kde obyvatelé brání své okolí před environmentální destrukcí. Nahradit jednu technologii druhou často nestačí. Typickým příkladem může být přechod na elektromobilitu, se kterým např. Zelená dohoda počítá. Nahrazení fosilních aut za elektromobily by v nejbližších 20 letech vyžadovalo 40× větší těžbu lithia, než je ta současná. Pokud by globální růst pokračoval o 3 % ročně, do roku 2050 by byla naše ekonomika více než dvojnásobně velká, v roce 2100 až desetinásobně.
Je snazší snížit naši ekologickou stopu tím, že budeme vyrábět méně, nebo tím, že budeme vyrábět více? Slovy Alberta Einsteina: „Problémy nemůžeme nikdy vyřešit, dokud budeme uvažovat stejně, jako když jsme je vytvářeli.“
Nerůstové hnutí neodmítá technologické inovace, které skutečně přispívají ke kvalitě života a udržitelnosti, nicméně upozorňuje, že vyřešit současné krize nám inovace pomohou jen v případě, že je budeme kombinovat se snižováním spotřeby a se strategiemi dostatku.
Zatímco strategie zvyšování efektivity skrze technologické inovace jde ruku v ruce s kapitalistickým uspořádáním naší ekonomiky a často zvyšuje zisky samotných firem (například díky cirkulární ekonomice a opětovnému využívání odpadu), zaměření se na dostatek pro všechny odhaluje růstovou závislost naší ekonomiky a vyžaduje hlubokou transformaci současného ekonomického systému, aby nám technologické inovace pomohly dosáhnout skutečné prosperity. Hlavní příčinou dnešních krizí totiž nejsou technologie, ale logika zisku a růstu za každou cenu. Pokud chceme současné krize skutečně vyřešit, potřebujeme se kolektivně osvobodit od ekonomického systému, který je na nekonečném růstu závislý.
Usilování o zelený růst, tedy oddělení ekonomického růstu od jeho negativních environmentálních dopadů, se ukazuje být:
- nerealistické – protože každá ekonomická aktivita má svoji materiálovou a energetickou stopu, s rostoucí ekonomikou tedy roste i destrukce přírody;
- nespravedlivé – protože negativní důsledky růstu dopadají na ty nejchudší, kteří z růstu těží nejméně;
- nesmyslné – protože ekonomický růst v západních zemích už dále nezvyšuje kvalitu života (zdraví, spokojenost, vzdělání, …)
