Na počátku 70. let, těsně po získání nezávislosti Bangladéše na Pákistánu, založil Fazle Hasan Abed a dva tucty dobrovolníků a dobrovolnic Bangladéšský výbor pro rozvoj venkova (Bangladesh Rural Advancement Committee, BRAC). Země byla zpustošena válkou a genocidou a mnoho lidí se snažilo uspokojit své základní potřeby. Abed byl v té době vedoucím pracovníkem společnosti Shell Oil, ale dal výpověď, aby prostřednictvím organizace, kterou založil, pomáhal stavět domy, obnovovat zemědělskou půdu a otevírat zdravotnické kliniky. Postupem času se Bangladéš zotavila a poslání BRAC se změnilo z pomoci při katastrofách na dlouhodobý rozvoj.
Prvním sociálním podnikem organizace BRAC byla tiskárna, která dodávala knihy a další tiskoviny do škol a vzdělávacích programů organizace. Vlastnictví tiskařského stroje byl způsob, jak snížit náklady na tisk a získat zpět zisky, které dříve generoval ziskově orientovaný soukromý sektor. Podnik zároveň poskytoval pracovní místa a cennou odbornou přípravu pro klienty organizace BRAC, což sloužilo jejímu poslání zmírňovat chudobu. V prvním roce provozu tiskárna vydělala 17 400 dolarů. V roce 2007 už generovala zisk 340 000 dolarů, které byly využity pro naplnění jejich mise – uspokojit potřeby finančně znevýhodněných.
Přestože společnost BRAC uzavřela některé sociální podniky, které si na sebe nevydělaly, někdy zachovává ty, které významně přispívají ke zmírnění chudoby. Například některé z mlékárenských stanic společnosti BRAC nejsou schopné nashromáždit dostatek mléka a jsou tak ztrátové. Přesto organizace tyto stanice ponechává v provozu, protože se nacházejí v extrémně chudých oblastech, které by zrušením přístupu ke spravedlivým cenám velmi utrpěly.
V čem je tato iniciativa nerůstová?
BRAC je zářným příkladem toho, jak transformativní může být neziskové podnikání: využívá strategické podnikatelské přístupy k podpoře sociálního poslání, a zisk chápe pouze jako nástroj k tomu, aby učinil svět lepším, nikoli jako cíl sám o sobě. Do jisté míry tento bangladéšský příklad ukazuje, že neziskové firmy, které slouží primárně veřejnému, ne soukromému zájmu, mohou do jisté míry doplňovat sociální stát.
„Lidé jsou často velmi skeptičtí vůči neziskovým organizacím, které provozují sociální podniky, a mají k tomu dobrý důvod: vyžaduje to, aby vedle sebe existovaly dvě velmi odlišné kultury. Naše sociální neziskové podniky jsou úspěšné, protože je řídíme jako podniky a zároveň se soustředíme na naše neziskové poslání.”
Fazle Hasan Abed, zakladatel firmy BRAC
Text vznikl ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung Praha.
