Zakladatelstvu měny sol-violette (SV) se ji posledních 12 let daří popularizovat, zapojovat veřejnost do jejího používání i do demokratického rozhodování o jejím vývoji. Spolupracují s městským úřadem a etickými bankami a svůj projekt úspěšně rozvíjejí, například efektivně provedenou digitalizací. Za lokální měnu se dá dnes v Toulouse dobře najíst, dát si kávu, pořídit si repasované kolo, zajet si na něm na jógu nebo nakoupit sezónní zeleninu či jiné potraviny a v případě nehody bicykl rovnou dát do servisu a sebe na fyzioterapii. A to je jen malý výčet produktů a služeb, co trh ve měně SV nabízí.
Komunita uživatelstva měny se dovede také mobilizovat a organizovat. Během pandemie COVID-19 například sjednala podporu v podobě voucherů nízkopříjmovým rodinám ohroženým potravinovou nejistotou. Ve spolupráci s toulouskými institucemi organizátorstvo schématu zařídilo, aby město navýšilo měsíční finanční podporu, kterou místní úřady poskytovaly 20 nejchudším rodinám, o 30 SV. Tento projekt získal i přízeň v rámci regionálního participativního rozpočtu a počet podpořených rodin se mohl s finanční podporou města a regionu zvýšit. Toulouský úřad schéma aktivně podporuje i jinak a výrazně přispívá na jeho rozvoj.
Lokální komplementární měnaLokální komplementární měny: Lokální nebo také komplementární (doplňkové) měny jsou alternativou k celostátní měně, vedle níž mohou paralelně fungovat. Vlastní měnou je možné pro územní celek získat větší suverenitu, decentralizovat moc peněz a posílit místní ekonomiku. (LCC) vzniká jako doplněk k dominantní měně, za kterou je oboustranně směnitelná v neměnném kurzu 1:1. I takto nenápadné schéma může mít teoreticky velké dopady. Při převodu eura na sol-violette dochází ke zdvojení finanční zásoby, původní eura se totiž nikam nevytratí. Jako SV bude ale hodnota tohoto eura cirkulovat pouze tam, kde jej jako SV přijmou – v Toulouse. Dokud takto cirkuluje, obohacuje ekonomiku Toulouse a peníze je obtížnější vyvést pryč z regionu. Jako euro je mezitím hodnota vložena do jedné ze dvou etických bankEtická banka: Etická banka není zaměřená čistě na zisk, ale snaží se o přidanou hodnotu při své činnosti. Zavazuje se podnikat se svěřenými penězi pouze v rámci etických investic sociálního a environmentálního charakteru. Nehrozí tak, že by financovala neudržitelné či spekulativní investice prohlubující společenské či ekologické problémy. V mnoha evropských zemích etické banky existují, nicméně v Česku zatím žádná není., se kterými schéma spolupracuje. Pro SV, ale nejen pro ni, je toto důležité zmínit, protože v tomto zmrazeném stavu s danými eury nemůže být spekulováno na finančním trhu, naopak, etické banky s nimi pracují v rámci sociálně a environmentálně prospěšných projektů nebo mikrokreditovým systémem podporují občany v bankovním vyloučení. Tento druh odporu proti finančním spekulacím je mezi francouzskými propagátory a propagátorkami LCC velmi často deklarovaným cílem jejich aktivit. Region obohacující cirkulace SV i zmražený stav eura použitý pro účely etické banky přestává ve chvíli, kdy je převod proveden obráceně a hodnota může v podobě eura Toulouse znovu opustit.
Motivovat lidi, aby peníze lokální měny používali a nepřeváděli zpět, je pak úkolem administrativních týmů LCC, které volí vedle budování přitažlivého trhu a identity schématu i technická řešení. U SV byl například zvolen systém, ve kterém nakupující buď sám získává 1 SV navíc ke každým převedeným 20 eurům, nebo může tento bonus věnovat na podporu lokálních projektů vybíraných na veřejných plénech, která tým toulousské měny pořádá. Dá se tedy říct, že SV se nakupuje za eura s 5% slevou. SV také uplatňuje tzv. tání, funkční opatření pro povzbuzení cirkulace, díky kterému peníze ztrácí 2 % ze své hodnoty každé 3 měsíce, během kterých s nimi není provedena žádná transakce. LCC může ale hodnotu cirkulující ve své ekonomice zdržet také vybíráním malého poplatku (většinou okolo 3 %) při převodu zpět na eura, přičemž tyto prostředky jsou transparentně využívány buďto na provoz schématu nebo lokální projekty. V různých kontextech se mohou hodit různá opatření a schémata je musí jasně komunikovat. Těmito nástroji se podporuje cirkulace měny a tedy ekonomická aktivita, čímž historicky doplňkové měny povzbuzovaly místní trhy, zejména v dobách krizí. Nutno dodat, že z nerůstového pohledu je problematické, pokud se tím uživatelstvo měny pouze motivuje k nadprůměrnému konzumu.
Sol-violette vznikl zdola jako občanská iniciativa a získal si postupně podporu různých toulouských institucí. LCC schémata ale mohou být navržena a založena veřejností, lokálními autoritami i v jejich spolupráci. V každém případě se vždy jedná o snahu posílit lokální ekonomiku, ze které bohatství odtéká pryč z regionu do globálního trhu a k zahraničním vlastníkům. Ve Francii, která je v množství schémat LCC s desítkami případů evropskou lídryní, jsou tyto snahy často založené na tradici vzdoru finančnímu sektoru a jeho moci spekulovat s hodnotami národních a nadnárodních měn. Motivace k posilování lokální ekonomiky cestou LCC i jiných alternativních měnových systémů pramení také z touhy vytvořit ekonomicky demokratičtější prostředí, ve kterém mohou lidé kolektivně řídit co a jak spotřebovávají, získat autonomnější vztah ke státu, správě financí, globalizovanému trhu a samozřejmě v neposlední řadě směřovat lokální ekonomiku k environmentální udržitelnosti.
V historii byly lokální měny s pozitivními výsledky využívány hlavně jako způsob obrany místních ekonomik vůči dopadům hospodářských krizí. Umožnily obnovit a zpevnit krátké lokální zásobitelské řetězce a vymanit se ze závislosti na těch dlouhých, globálních, nejistých a spekulativních. Tato schémata ale zpravidla zanikala záhy po ustání krizí, na které reagovala. Současná vlna lokálně monetárních experimentů, v čele s francouzskými úspěchy sol-violette a dalších iniciativ, ale také jinde ve světě, možná ukazuje na nový trend. Cestu takovým experimentům může dalším zemím prošlapávat Francie i tím, že se stala první zemí v Evropské unii, která LCC schématům vyšla vstříc a nastavila pro ně legální zakotvení v rámci zákona o sociální ekonomice a ekonomice solidarity, který je v platnosti od roku 2014.
V čem je tato iniciativa nerůstová?
Měna sol-violette se nehlásí k nerůstovému hnutí, nicméně s ním mnohé sdílí. Pro nerůst je ekonomická a monetární demokracie, se kterou se v rámci SV daří jeho komunitě v omezené podobě experimentovat, jedním z klíčových principů. Lokální měny a jejich trhy jsou pro tento princip mocným nástrojem, protože umožňují vystoupit z představy peněz jako apolitického a objektivního nástroje. Schéma přináší nové prostředky jak ovlivňovat ekonomiku, aby sloužila sdíleným cílům a to skrz kolektivně a demokraticky vyjednané změny fungování měny či kritérií pro přijetí nového byznysu do trhu – to umožňuje například zvýhodnit sociální družstva používající zisk k podpoře místních aktivit namísto globálních korporací, které většinu zisku zpravidla odlévají zahraničnímu vlastnictvu či akcionářstvu. Kýžené ekonomické subjekty pak lze podporovat například tím, že v dané měně mohou platit místní daně nebo tím, že pouze firmy splňující demokraticky stanovené podmínky mají možnost měnu převést zpět do národní měny.
Sol-violette se environmentálním tématům věnuje spíše sekundárně, například v rámci projektů, které podporuje prostředky získanými z poplatků. Lokalizace ekonomiky a krácení dodavatelských řetězců také přispívá k nižším environmentálním dopadům dopravy. Hodnota v lokální měně má i mnohem menší pravděpodobnost, že bude použita k ekologicky problematické spotřebě než stejná hodnota v euru.
Lokální a doplňkové měny je také možné vhodně kombinovat s dalšími nerůstovými politikami. Například vyplácení nepodmíněného základního příjmu v takové měně dovoluje nastavit, že bude používána primárně pro zajištění základních potřeb udržitelnou cestou a skrze demokratické podniky, což dále symbioticky podpoří plejádu nerůstových požadavků. Zároveň toto demokratické ustanovení přístupu k LCC schématu pobízí nesolidárně hospodařící subjekty k proměně svých pravidel vstříc sociální a solidární ekonomice.
Lokální měny tak za určitých podmínek mají potenciál být kvalitním nerůstovým nástrojem pro dosažení demokratičtější a udržitelnější ekonomiky. Návrh na kombinaci nepodmíněného základního příjmu vypláceného v lokální měně pro české prostředí najdete také v publikaci Práce pro budoucnost. Iniciativa Sol-violette je velmi aktivní na svých sociálních sítích, na které mážete nahlédnout. Jak se o měně psalo, když byla vytvořena, se můžete dočíst v archivním článku La Depeche. Z našeho desetiletí pak stojí za přečtení například francouzský článek o lokálních měnách na Dis-Leur či anglicky psaný na CITEGO nebo European CEO. Pro ty, kdo rozumí francouzštině, může být zajímavý i hodinový dokument o vzniku SV nebo krátké video představující koncept komplementárních měn. V angličtině vznikl na toto téma poutavý TEDtalk nebo reportáž o dnes již bohužel neaktivní pařížské lokální měně La Pêche. O francouzském zákoně podporující solidární a sociální ekonomiku se v angličtině můžete dočíst zde. V neposlední řadě by neměl ničí pozornosti uniknout Mezinárodní výzkumný časopis komunitních měn, který shromažďuje současné vědecké poznání a bádání v této oblasti a zpřístupňuje je veřejnosti.
Text vznikl ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung Praha.
