Při práci na sociálně-ekologické transformaci se lze hodně naučit od různých regionů a kultur – zejména těch, které již v minulosti nějakou transformací prošly. Tato myšlenka je základem projektu „Partnerství pro dialog o nerůstu a sociálně-ekologické transformaci“, na kterém spolupracují partnerské organizace z České republiky (konkrétně Re-set, NaZemi a Katedra environmentálních studií Masarykovy univerzity) a Německa (zastoupeného organizací Konzeptwerk Neue Ökonomie). V rámci projektu proběhly již dvě setkání, z nichž to druhé se odehrálo 24.-26. června 2022 v Lipsku. Zúčastnili se ho partneři projektu i aktivisté z místního nerůstového hnutí, kteří se zapojili do několika workshopů na téma nerůstu a sociálně-ekologické transformace. Program doplnila prohlídka kanceláře Konzeptwerk Neue Ökonomie a blok věnovaný plánování nadcházející konference na téma „Nerůst a sociálně-ekologická transformace“, která se uskuteční v září 2022 v Brně.
Po vzájemném seznámení následoval první programový blok zaměřený na nerůst v praxi organizací. Měli jsme tak možnost podrobně nahlédnout do finanční a organizační struktury organizace Konzeptwerk Neue Ökonomie. Konzeptwerk již 10 let usiluje o sociálně spravedlivou a ekologicky udržitelnou ekonomiku a společnost. Zaměřuje se na kritiku stávajících mocenských struktur a ekonomického systému a na rozvoj a šíření alternativ.
Jádrem Konzeptwerku byl a je jeho kolektiv. To znamená, že Konzeptwerk pracuje s co nejmenší hierarchií a rozhodnutí jsou přijímána společně. Jako profesionální organizace fungující v rámci stávajícího systému – s jeho vnějšími omezeními a zároveň s omezenými zdroji – má nehierarchické uspořádání své limity. Přesto jde podle členů a členek Konzeptwerku o úspěšný model, který se neustále rozvíjí.
Důraz na kolektivní existenci znamená pro Konzeptwerk nutnost najít funkční rovnováhu mezi kolektivním rozhodováním a (částečnou) dělbou práce. V praxi to znamená nutnost mít jasně stanovené postupy, ale také relativně nízké platy s malými platovými rozdíly a nízké (osobní) finanční zajištění. Zároveň kolektiv usiluje o personální kontinuitu a rotaci rolí. Ústředním prvkem je společné vytváření projektů, poskytování dostatečného prostoru pro reflexi a kritiku mocenských vztahů a procesů, a také rozdělení odpovědností.
Konzeptwerk se během setkání s účastníky a účastnicemi podělil také o své interní strategie rozdělování peněz. Jedná se o čtyři hlavní pilíře: hovory o penězích (tzv. Money talks), platy, smlouvy a přerozdělování. V organizaci pravidelně probíhají dílčí schůzky týkající se peněz, a jednou ročně kolektiv věnuje více soustředěného času na projednání platových potřeb jednotlivých členů a členek. Platy jsou stanoveny bez ohledu na zkušenosti, kvalifikaci nebo konkrétní pracovní úkoly. Existuje základní minimální mzda, která je stejná pro všechny členy a členky kolektivu a kterou lze v rámci finančních možností navýšit podle osobních potřeb. Pracovní smlouva je tak do velké míry pouze formální, protože členové a členky kolektivu jsou v podstatě zaměstnavateli a zaměstnanci zároveň. V neposlední řadě Konzeptwerk pracuje také s dobrovolným (resp. záměrným a vědomým) přerozdělováním finančních prostředků (včetně např. dědictví) svých členů a členek a vzájemné podpoře v obtížných finančních situacích.
Základní organizační strukturu Konzeptwerku tvoří týdenní týmové schůzky, velké plénum pro všechny jednou měsíčně a schůzky jednotlivých pracovních skupin, např. proti diskriminaci či útlaku, finanční skupina atd. Aby klíčové interní procesy fungovaly a zároveň byla zajištěná co nejmenší hierarchie, existují koordinační role (např. koordinace týmu, koordinace celé organizace atd.). Rozhodování však probíhá vždy v plénu a účelem koordinace je pouze tento proces facilitovat a usnadnit.
Další velká část našeho víkendového programu se nesla v teoretičtějším duchu. Abychom se hlouběji ponořili do tématu transformačních procesů ve střední a východní Evropě, diskutovali jsme s autorkou Lilian Pungas, která napsala knižní kapitolu s názvem Degrowth enthusiasm and the transformation blues of the East. Kapitola si klade následující otázky: Co se můžeme naučit z transformačních procesů, kterými prošly státně-socialistické společnosti směrem ke společnostem kapitalistickým? Na jakých zkušenostech a procesech před převraty a po nich mohou potenciální nerůstové společnosti stavět? Do jaké míry můžeme převzít alternativní systém – stejně jako transformační zkušenosti lidí na „Východě“, abychom využili jejich potenciál ve prospěch sociálně-ekologické transformace?
Naším cílem bylo lépe pochopit vzájemné souvislosti mezi post-socialistickou transformací a nerůstem, abychom se mohli z historických procesů poučit a využít jejich zkušenost pro podporu současné sociálně-ekologické transformace, která zahrnuje hlubokou a emancipační sociální změnu.
V bývalých socialistických zemích se současné snahy o sociálně-ekologickou transformaci setkávají s transformačními zkušenostmi starších generací. Tyto zkušenosti mohou poskytnout vodítko, zda a jak, za jakých podmínek a s jakými omezeními jsou procesy hluboké a emancipační změny možné.
Post-socialistické transformační procesy po roce 1989 měly ve střední a východní Evropě obrovský dopad. V porevoluční fázi rozpadu centrálně plánovaného hospodářství a průmyslu následoval hospodářský úpadek, prudký nárůst nezaměstnanosti a přetrvávající procesy marginalizace a vyloučení. Ačkoli i socialistické společnosti byly závislé na ekonomickém růstu, po neoliberálním obratu se na něj zaměřily ještě výrazněji. Sociální a politické důsledky transformačních let přitom přetrvávají dodnes.
Není tedy divu, že lidé v bývalých socialistických zemích zpravidla nejsou příliš nadšeni dalšími pokusy o společenskou transformaci. Zkušenosti, které lidé získali před obdobím převratu, během něj i po něm, jsou však pro nerůst v mnoha ohledech relevantní. Poskytují cenné informace o tom, jak transformace mohou probíhat a jak lze jejich průběh ovlivňovat. Jako zajímavý příklad jsme si přiblížili (polo)samozásobitelské zemědělství, které je rozšířené ve střední a východní Evropě, a diskutovali jsme o Lilianině studii popisující „datchas“ (víkendové chalupy, dačy) ve východním Estonsku jako obzvláště zajímavý příklad pěstování potravin na vlastní zahradě, které pomáhalo (a pomáhá) zajistit lidem přísun potravin a zároveň zvýšit jejich rozmanitost a kvalitu.
Víkendové setkání bylo velice příjemné a podpořilo naší motivaci pokračovat v navazování kontaktů a propojování našich zkušeností týkajících se nerůstu a sociálně-ekologické transformace. Jinými slovy, potřebujeme vytvářet mosty, abychom se od sebe navzájem učili, posilovali hnutí a překonávali únavu ze všech nároků, které na nás kýžené změny kladou. Inspirováni a posíleni vstupujeme do letní přestávky a příště se sejdeme na konferenci „Nerůst a sociálně-ekologická transformace“, která se bude konat v Brně 8.-11. září 2022.
Tato aktivita byla financovaná programem Erasmus+ v rámci projektu Partnership for Dialogue on Degrowth and Socio-Ecological Transformation. Veškeré obsažené informace a názory vyjadřují postoj zúčastněných osob a organizací, nikoli oficiální stanovisko Evropské unie.
