„Doba je naléhavá, zpomalme,” praví Nigerijský filozof Bayo Akomolafe. Přesně o to jsme se pokusili během prvního prázdninového týdne v Předklášteří u Brna, kde jsme připravili první českou Letní školu nerůstu. Ta kombinovala letní pohodu, koupání a večerní táboráky s politickým vzděláváním, participativními diskuzemi či osvojováním praktických dovedností potřebných pro systémovou změnu.
Co řeklo o Letní škole účastnictvo?
🗣 „Kombinace nerůstové teorie, praxe a konkrétních nástrojů, prostor pro emoce a prožitky. Prostor pro fyzickou práci. Prostě top míchačka, drink, který si takhle dáváš celý týden na krásném místě s fajn lidmi. P.S. Ideální, pokud nemáš rád*a univerzální rady. ;).“ – vzdělavatelka, 33 let
🗣„Týden na Letní škole nerůstu pro mě byl inspirující, oči otevírající a nezapomenutelný zážitek. Nejen, že jsem hlouběji pronikl do tajů toho, jak funguje dnešná společnost, odnesl jsem si ale i dovednosti, jak já sám nebo spolu s mou komunitou mohu tvořit spravedlivější budoucnost pro všechny. Také jsem zažil týden v bezpečném přijímajícím prostředí s lidmi, kteří jsou na stejné vlně. Celý týden tak přispěl k tomu, že zase o trochu víc vím, jakým směrem se chci v životě dál vydávat. Letní škola pro mě nebyla jen o kritice kapitalismu a nerůstových strategiích, ale také o poznání sebe samého, svých emocí, o sdílení v komunitě, seznámení se se skvělými lidmi, o žití užtopie.” – učitel, 30 let
🗣 „Během letní školy jsem si zažila nerůstovou užtopii. Způsob, kterým program probíhal, odpovídal nerůstovým hodnotám a i díky tomu jsem si uvědomila hlubší kritiku současného systému. Dodalo mi to naději.” – účastnice 24 let
Jaký byl cíl letní školy?
Začínáme pozorovat, že je kolem nás hodně mladých lidí, kteří už cítí, že k vyřešení současných krizí nám malé „úpravy” současného statu quo nebudou stačit. Mnohým už nestačí kritizovat kapitalismus v hospodě či sdílet radikální memy. Touží po konkrétnější vizi systému, který by naplnil jejich potřeby, potřeby dalších lidí a potřeby planety a také po konkrétních a efektivních strategiích, jak tento systém prosadit. Často se ptatají: „Jak můžu přispět k systémové změně?”
Instituce formálního vzdělávání na tuto otázku a ani na dnešní výzvy nestíhají reagovat. V horším případě jen slepě reprodukují růstovou hegemonii, v lepším přináší alespoň kritický pohled na současný stav naší společnosti, většinou skrze čistě racionální, teoretickou a abstraktní analýzu, která lidi nemobilizuje a nezmocňuje, ale spíše odcizuje a zúzkostňuje.
Jedním z našich dlouhodobých cílů je proto skrze transformativní vzdělávání zmocňovat mladé lidi, aby se stali hybnou silou pro hlubší společenskou proměnu. Chceme přispívat k prohloubení jejich analýzy kapitalismu, který je jednou z hlavních hnacích sil současných krizí – od ekologického rozvratu a obrovské, a pořád narůstající, sociální nerovnosti, až po úpadek demokracie po celém světe či imperiální rozpínavost a kolonialismus, dnes demonstrovaný válkou v Ukrajině a genocidou v Gaze. Právě skrze hlubší porozumění kořenům dnešních krizí, osvojováním návyků systémového myšlení a seznamováním se s možnými řešeními chceme poskytnout základ pro skutečně transformativní řešení a organizování.
Jeden ze střednědobých strategických cílů, který jsme si dali v rámci našeho týmu, je v průběhu tří let do hloubky o nerůstu vzdělat alespoň 60 nerůstových lídryň a lídrů, kteří budou nerůstové myšlenky zavádět do praxe v oblastech, ve kterých působí. Naším cílem pro letní školu bylo vytvořit různorodou skupinu účastnictva, které už je angažovano v různých sociálních či environmentálních otázkách a které se bude navzájem obohacovat. Nakonec se letní školy účastnili například sociální pracovnice, vyučující, klimatičtí aktivisté, zástupce mládežnické politické strany, fyzik, zemědělkyně či antropologové.
Jak vypadal program Letní školy?
Ačkoliv uznáváme přínos akademických znalostí a analýz, při přípravách programu jsme nechtěli spadnout do příliš abstraktiního teoretizování, jak se u nerůstového hnutí někdy stáva, ale propojit abstraktní a často teoretická východiska a principy s praktickými příklady a nástroji, jak tyto hodnoty dostávat do každodenního života na osobní, organizační či aktivistické úrovni. Analytické a racionální bloky jsme se snažili střídat s více emočními, tělesnými a prožitkovými aktivitami tak, abychom strukturální rovinu mohli zažít a zpracovat uvnitř nás samotných. Věříme, že jedině skrze propojení různých forem učení a skutečně holistický přístup může docházet k transformativnímu vzdělávání a tedy k hlubší proměně pohledu na svět, a chtěli jsme, aby tomu program odpovídal.
Program se vyvíjel postupně od kritiky současného systému, přes vizi nerůstu až po strategie celospolečenské transformace. A střídalo se v něm hned několik bloků:
- Strukturální analýza a transformativní řešení
- Teorie změny
- Dovednosti pro transformaci
- Manuální práce v klášteře
Abychom mohli vůbec přemýšlet o změně tak velkých rozměrů, představili jsme účastnictvu ledovec systémového myšlení, díky kterému můžeme hlouběji porozumět současným strukturám a mentálním modelům či předpokladům, které z něj vychází. Právě tento nástroj nám také umožňuje vědomě si vybírat pákové body, na které chceme v současném systému tlačit. K systémové změně jsme se dostali také v bloku o strategiích, kde se účastnictvo seznámilo se třemi pilíři transformace od Erika Olina Wrighta a diskutovali jejich přínosy, rizika i možné synergie mezi nimi navzájem.
Kromě teoretičtějšího představení nerůstového cíle dekomodifikace našich základních potřeb a různých politických návrhů, které k tomu mohou přispět, jsme se zaměřili na neziskové podniky, které jsou kompatibilní s nerůstovými hodnotami. Celý jeden blok byl věnován tématu jejich škálování, aby nezůstávaly jen miniaturní alternativou na okraji, ale abychom je efektivně propojovali s hnutími, odbory či municipalitami, aby se co nejrychleji šířily a začaly nahrazovat současný ekonomický systém.
Jeden programový blok tvořila také panelová diskuze, ve které mělo účastnictvo možnost se potkat s Veronikou Dombrovskou z Iniciativy nájemníků a nájemnic, s Mikulášem Černíkem z Družstva Racek, který usiluje o vznik energetické komunity, a Alena Wranové, která je dlouhodobě aktivní v hnutí za potravinovou suverenitu a přispívá k dekomodifikaci půdy skrze organizaci Nadace pro půdu.
Jeden celý den jsme věnovali tématu práce a její žádoucí proměně pro nerůstovou budoucnost. Pokud chceme žít hodnoty autonomie a radikální demokracie na našem pracovišti, nemůžeme naivně předpokládat, že nám stačí zbavit se šéfek a šéfů. Možná znáte nekonečné schůzky bez jasného výsledku, neschopnost kolektivně udělat velká rozhodnutí, či čelení velkým konfliktům, které vedly k rozdělení mnohých aktivistických skupin. Vzhledem k naší socializaci ve světě, který v rodinách, školách i v práci stojí na formálních autoritách, přecházet na nehierarchické a demokratičtější formy fungování není jednoduché a přináší s sebou mnohé výzvy. I proto jsme do programu zařadili úvod do nenásilné komunikace, která je pro tvoření skutečně partnerských vztahů a demokratických kolektivů velmi užitečná, a také workshop o sebeřízení, které umožňuje reagovat na potřeby všech a zároveň efektivně dosahovat stanovených cílů.
Martin Čech představil základní problémy a trendy spojené s organizací práce v rámci kapitalismu, ale také vize post-práce, či nerůstové politické návrhy jako garantovaná pracovní místa či zkracování pracovní doby. Abychom prosadili nerůstové politické návrhy, či ve větším přecházeli k sebeřídícímu modelu fungování, potřebujeme získat moc, vycházet z našich bublin a organizovat běžné lidi, na které dnešní systém negativně dopadá. O tom, jak na to, jsme se bavili s odborovým organizátorem Jakubem Ortem, který organizuje primárně pečovatelky v domovech pro seniory.
Obsahové a strukturované bloky doplňovaly i části programu, které byly více zaměřené na práci s emocemi a vyjevováním toho, co je v účastnictvu živé. Během rituálu Mandala pravdy, která vychází z práce hlubinné ekoložky Joanny Macy, jsme měli prostor se spojit s náročnými emocemi v kontextu dnešních krizí jako je strach, hněv, smutek či prázdno. Následující Open space umožnil účastnictvu formulovat si své otázky a v menších skupinách je řešit do hloubky. Řešilo se například: Jak debaty o nerůstu ovlivňuje zkušenost s reálným socialismem?; Jak by mohlo fungovat zemědělsko-kulturní družstvo?; nebo Jak můžeme budovat nerůstová a nestátní řešení?
Intelektuální a emoční odpočinek si účastnictvo mohlo dopřát nejen během odpolední siesty, nebo večerního koncertu Hudební naušiky, ale také během fyzické práce na klášteře Porta coeli, o který momentálně v NaZemi pečujeme a který vzkvétá hlavně díky skupinám, které se do NaNebi přijedou ubytovat a nebojí se přidat ruku k dílu.
Jeden z účastníků na otázku, které programové bloky mu daly nejvíc, napsal:
🗣 „Strašně mě bavila práce v klášteře. Přineslo mi to sounáležitost a radost ze společné práce, dodalo to mému pobytu větší smysl, cítil jsem se využitě jako spolutvořitel klášterního prostoru. Sebeřízení a nenásilka byly super, posílilo to mé kompetence tvořit udržitelné vztahy a budovat reflexivní a zas o něco silnější kolektivy. Poradní kruh i Mandala pravdy byly nádherné. Pro silná hnutí se musíme naučit společně nést těžké emoce. Tyto společné rituály mi připomněly, že se potřebujeme navzájem, abychom přežilx.”
Právě delší formát celotýdenního programu umožnil účastnictvu zpomalit, vytvořit bezpečné prostředí na zpochybnění některých zažitých předpokladů o světě, propojit důležité a dříve zdánlivě nesouvisející zápasy, ale také snít o vizi lepšího světa, či strategizování o tom, jak ho prosadit.
Letní škola ale společným týdnem nekončí. Během podzimu nás čeká ještě jedno společné setkání, kde budeme reflektovat, jak se dařilo účastnictvu naplňovat svoje záměry a budeme mít ještě navazující program uzpůsobený potřebám skupiny.
Během letní školy od účastnictva zaznělo, že je mrzí, kolik lidí se na letní školu nedostalo – počet přihlášených byl více než dvojnásobný ve srovnání s kapacitami samotné Letní školy. Proto doufáme, že se nám na pilotní ročník podaří navázat a Letní školu nerůstu zorganizujeme i příští rok.
Rádi bychom jmenovitě poděkovali Miki Kashtan, Vanesse Andreotti, či Joanne Macy, ženám, které jsou pro nás a naše vzdělávací programy velkou inspirací.
Letní škola se zorganizovala za finanční podpory Evropské unie v rámci projektu Post-růstová letní škola. Díky!
Pokud byste měli zájem se svojí organizací, kolektivem či rodinou také strávit nějaký čas v NaNebi v klášteře Porta coeli a přispět tak k jeho obnově, zde najdete více informací.
