Města po celém světě dnes čelí hluboké krizi v oblasti bydlení, ceny nájmů i nemovitostí neustále stoupají a náklady na bydlení vyžadují po lidech vynakládat stále vyšší podíl svých příjmů. V Česku máme jednu z nejhorších dostupností vlastního bydlení v EU. Neregulované nájmy jsou tak vysoké, že stát musí čím dál více majitelům a majitelkám pronajímaných bytů přispívat na jejich vysoké nájmy, čímž úspěšně přerozděluje bohatství od chudých k bohatým.
Jedné z evropských metropolí se ale daří globální krizi vyhýbat. Ve Vídni je bytová politika založená na sociální a socialistické politické tradici z 20. století, kdy se právo na bydlení považovalo za základní lidskou potřebu a primární hodnotou v oblasti bydlení byla spravedlnost a maximální dostupnost.
Prosazování široce dostupného bydlení ve Vídni začalo v roce 1919, kdy se město stalo samosprávnou spolkovou zemí. Právo vytvářet vlastní zákony umožnilo přetvořit město v duchu sociálně demokratických politik. To znamenalo upřednostňování potřeb pracující třídy a ne potřeb kapitálu. Důraz město začalo klást na vzdělávání, důstojné bydlení, zdravotní péči, veřejně dostupné sportovní vyžití, práci a kvalitu života.
Nejdůležitější politikou tehdejší takzvané „Rudé Vídně” byla ochrana nájemnictva, která zahrnovala regulaci nájmů, a to například ve formě stanovení maximálních cenových stropů nájemného na dostupné výši nebo zabezpečení délky trvání nájemních smluv. Bytové politiky také doplnil zákon na převzetí nevyužívaných soukromých domů pro využití lidmi v nouzi. Soukromému investorstvu se díky těmto politikám snížily možnosti z bydlení vydobývat a privatizovat zisky, opadla také spekulativní výstavba. Díky tomu se snížily ceny pozemků. Namísto vytváření pobídek pro soukromý trh tedy sociálně demokratická Vídeň pozemky skoupila a do výstavby se pustila samotná municipalita.
Ve Vídni vznikla také progresivní daň (Wohnbausteuer) na luxusní domy, majetek a spotřebu. Díky této dani se město nemuselo zadlužit půjčkami a za jedenáct let postavilo 64 000 městských bytových jednotek a mateřské školky a knihovny. Taková výstavba mimo jiné podpořila zaměstnanost a ekonomickou prosperitu ve městě.
Další změny ve vídeňském sociálním bydlení proběhly i v posledních letech. Jednou z nich je zpřístupnění bydlení ještě širší škále lidí. Díky vyřazení 40 % bytů z trhu se dostupné bydlení zpřístupnilo třem čtvrtinám obyvatelstva města. Město tak vytvářením dostupného bydlení znemožňuje pronajímatelstvu nastavovat nepřiměřeně vysoké sumy, jak je tomu v tradičním tržním prostředí, kde bydlení je komodita a prostředek spekulace.
„Nechceme, aby stát nebo město dotovaly individuální bydlení soukromým pronajímatelům skrz nějaký dávkový systém, raději zpřístupňujeme bydlení třem čtvrtinám obyvatel a různými stavebními dotacemi diverzifikujeme trh, utržené peníze dál reinvestujeme, stavíme a opravujeme. (…) Máme vypočítáno, že by lidé neměli dávat za bydlení více než dvacet až pětadvacet procent jejich rodinného příjmu.“
Zastupitel Daniel Glaser v rozhovoru pro Deník Alarm
Ochranu obyvatelstva Vídeň zabezpečuje také poskytováním kalkulačky na výpočet nájemného, pomoc a rady poskytuje nonstop linka a centrum pomoci MieterHilfe. Město také usiluje o diverzifikaci trhu, čímž podporuje menší developerstvo. Příkladem je systém Asociací s limitovaným ziskem (LPHA), které podporují družstevní bydlení, v nichž je metr čtvereční o polovinu levnější než při tržních cenách. Většina novostaveb od roku 2004 byla realizována těmito asociacemi za podpory města, kde čtyřmi hlavními pilíři jsou ekonomická dostupnost, architektura, sociální udržitelnost a ekologie. Tyto hodnoty se propisují do podoby místních vnitrobloků, zelených pásů, cyklotras, rozlehlých parků, kin, společenských místností i zahradních altánů. Dostupné tělocvičny, bazény, komunitní zahrady i cyklistické dílny tak nejsou utopií, ale realitou pro mnoho rezidentstva družstevních bytových domů.
Prostor dostává kvalitnější architektura a sociální a ekologická udržitelnost právě díky tomu, že cílem Vídně je vytváření kvalitního bydlení a nikoliv dobývání co nejvyšších zisků pro developerstvo. Významnou roli hraje regulace cen pozemků. Tato efektivně stanovená horní hranice byla městem zavedená v roce 2018 skrze kategorické územní plánování na dotované bydlení. Pozemky jsou zónovány a cena pro dotované bydlení činí maximálně 188 eur za metr krychlový. Cílem samosprávy je prostřednictvím této zonace vytvořit ze dvou třetin pozemků rozvojové dotované bydlení.
V čem je tato iniciativa nerůstová?
Bydlení ve Vídni je vnímané jako základní lidská potřeba, což je klíčovým měřítkem samotné nerůstové ekonomiky. Samospráva také podporuje diverzifikaci trhu, malá část je stále otevřená tržní liberaci, město ale zájmy kapitálu krotí ve prospěch lidí a vedle toho podporuje rozvoj jiných způsobů zajištění bydlení. Spekulace, privatizace a deregulace jsou omezené proto, aby trh ve spolupráci se soukromým kapitálem nevytvářel umělý nedostatek, skrze který by mohl uměle zvyšovat ceny.
Dekomodifikace bydlení je vhodný způsob pro zabezpečení moci města nad sociální politikou bydlení. Samospráva je díky tomu schopná nezávisle fungovat bez přílišné návaznosti na soukromé firmy a vlivné osoby. Vedle vlastní výstavby podporuje i družstevní zástavbu pro ušetření vlastních zdrojů na výdaje jak na výstavbu, tak na sociální opatření krotící dopady trhem vytvářených nerovností. Nerovnosti také město snižuje tím, že brání tvorbě disproporčně vysokého zisku z pronájmu spekulativních nemovitostí.
Bytové komplexy postavené Asociací pro limitovaný zisk uskutečňují i další z nerůstových aspektů, a to důraz na kvalitu života. Obyvatelstvo má možnost být součástí komunity, vytvářet hlubší vztahy se svým sousedstvem, realizovat společné aktivity díky existujícím komunitním prvkům v bytových komplexech a užívat si sociálních a zelených vlastností výstavby. Psychická pohoda rezidenstva se díky tomu může zvyšovat. Způsob naplňování potřeby bydlení realizovaný Vídní je také úzce propojený s nerůstovým návrhem na prosazování univerzálních základních služeb a samospráva může sloužit za zdárný příklad naplňování této nerůstové politiky.
Více o komunitním a dostupném bydlení ve Vídni je možné najít na stránkách Deníku Alarm. Nerůstový pohled na vídeňskou politiku bydlení poskytuje také dvanáctá kapitola: Urban Housing v knize Degrowth & Strategy.
