V roce 1846 založil Carl Zeiss v německém městě Jena dílnu specializující se na výrobu mikroskopů a optických přístrojů, které brzy získaly světový věhlas. Po dvaceti letech Zeissův přístup k vědě a podnikání přivedl do společnosti fyzika Ernsta Abbeho, jenž mu pomohl zdokonalit mikroskop a nakonec i chod celé firmy. Abbe věřil, že úspěch společnosti není pouze jeho nebo Zeissova zásluha, nýbrž je postaven na vědeckých objevech a výzkumu, které provedl nespočet vědců v minulosti i v současnosti. Proto po Zeissově smrti Abbe převedl celou firmu na nadaci Carl-Zeiss-Stiftung, jíž stanovil dodnes platná pravidla, která vylučují možnost prodeje společnosti jakémukoli jednotlivci nebo jinému podniku. Vedle toho zavedl práva pro zaměstnance ve formě osmihodinové pracovní doby, zdravotní i důchodové pojištění a zajistil, aby nejvyšší plat zaměstnance společnosti nemohl přesáhnout více než dvanáctinásobek platu, který pobírá nejhůře placený pracovník po dvou letech zaměstnávání.
Dnes má firma Zeiss celosvětově 38 000 zaměstnanců, tržbu bezmála 9 miliard eur ročně a vyrábí špičkové lékařské mikroskopy, optiku v čipovém průmyslu, brýlová skla, fotografické objektivy a dalekohledy. Firma Carl Zeiss AG ze svých zisků podporuje vědu a výuku v oblasti matematiky, informatiky, přírodních věd a techniky. Podporu poskytuje své alma mater Univerzitě Jena, velkým projektům i jednotlivcům po celém Německu a na neziskové aktivity dohlíží nezávislá nadační správa. Carl-Zeiss-Stiftung je pokládána za jednou z největších na vědu zaměřených soukromých nadací v Německu.
Model tzv. správcovského vlastnictví (v angličtině steward ownership), který firma Zeiss následuje, znamená, že kontrolu nad firmou mají ti, kdo jsou s ní úzce spjati, a zisk je chápán jako nástroj k naplňování poslání firmy. Správcovské firmy se nedají prodat nebo privatizovat, podíly není možné zdědit a pokud zakladatel nebo zaměstnanec firmu opustí, převede svá práva na nástupce, kteří budou dál naplňovat myšlenku podniku. Tento způsob řízení firem je rozšířený v Německu, Holandsku, Dánsku nebo Japonsku, kde má tato praxe několikasetletou tradici. Zvlášť v poslední jmenované zemi silně vnímají vlastnictví nejen jako sadu práv, ale i zodpovědnosti a povinnosti, která vychází z představy firmy jako komunity spolupracujících lidí, jež má být zachována i po odchodu původních vlastníků.
V čem je tato iniciativa nerůstová?
Firma Zeiss není co se týká způsobu výroby a organizační struktury zásadně odlišná od běžných korporací. I její obchodní model je standardně orientován na růst. Model správcovského vlastnictví, který firma následuje, však pomáhá firmě klást vedle byznysových cílů také velký důraz na rozvoj města i celé země, na vědecký pokrok a na podporu vzdělání. Za fiskální rok 2021/2022 rozdala nadace Carl Zeiss zhruba 6 % firemního zisku, což je ve srovnání s podobnými firmami nadstandardní výše. Zeiss vyniká i z hlediska udržitelnosti, kde si klade ambiciózní cíl být uhlíkově neutrální do roku 2025. Nerůstovým opatřením, které firma zastává, je také politika maximálního příjmu. Celkově lze říci, že Zeiss splňuje téměř všechny body z definice neziskových byznysů, byť je nutno přiznat, že úspěch a potažmo i zisky firmy stojí na bedrech růstového kapitalismu.
Zeiss je živým příkladem toho, že mnohé nerůstové myšlenky nejsou ničím novým a nevyzkoušeným a že mohou fungovat i ve velkém měřítku. A především, Zeiss nám již více než jedno století ukazuje, že ani v korporaci s desítkami tisíc zaměstnanců nutně nemusí v pozadí figurovat tradiční hnací motor kapitalismu, soukromé vlastnictví.
O správcovském vlastnictví firmy Zeiss a mnohých dalších organizací, které tento model následují, si můžete více přečíst na webu neziskové organizace Purpose či v PDF publikaci, kterou tato organizace vydala. Případně se můžete podívat na krátký dokumentární film německé televize WDR.
Text vznikl ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung Praha.
