Čokoládovna MANA funguje už dvanáct let a aktuálně v ní pracuje jedenáct lidí. Zpočátku byla výroba čokolády pouze vedlejší činností neziskové organizace působící v sociálních službách, postupně se ale stala svébytným podnikem, který vytváří pracovní místa pro některé znevýhodněné skupiny (dlouhodobě nezaměstnaní, lidé těžko uplatnitelní na trhu práce či lidé se zdravotním omezením). Od roku 2014 má podnik právní formu sociálního družstva a dlouhodobě se hlásí k principům sociálního podnikání.
Sociální podnikání je koncept eticky laděného podnikání, ve kterém se podniky zaměřují na naplňování sociálních a/nebo environmentálních veřejně prospěšných cílů, podporují ve svém fungování demokratické procesy a více než polovinu svých zisků reinvestují zpátky do naplňování svého poslání.
Krom sociálních cílů promýšlí MANA i ekologický rozměr svého podnikání. U dovozu čokolády se snaží co nejvíce zkracovat dodavatelské řetězce, zpracovává i fair trade čokoládu. Kromě čokolády jsou všechny další suroviny (například med, ořechy nebo ovoce) místního původu. Snižovat se snaží i množství vyprodukovaného odpadu.
V čem je tato iniciativa nerůstová?
Čokoládovna MANA naplňuje nerůstové principy v mnoha ohledech, které jsou zmíněné výše, možná nejzajímavější je ovšem její nehierarchický způsob fungování. Demokratické principy byly v podniku přítomné prakticky od začátku a formálně byly ukotvené přechodem na právní formu sociálního družstva, jehož členy či členkami se mohou stát všichni pracující, kteří o to projeví zájem.
V posledních čtyřech letech ovšem pracovní tým demokratické principy svého fungování značně prohloubil: pracovníci společně prošli náročnou cestou proměny organizace z hierarchické na sebeřídící – tedy na systém, ve kterém se všichni podílí na rozhodování a směřování. „Všichni jsme pracovníci čokoládovny,” říká Pavlína Šafusová, jedna ze zakladatelek a nynějších pracovnic. Role jsou zastupitelné, lidé se v nich mohou podle potřeby a chutě střídat. Fungování týmu je založené na vysokém stupni spolupráce: každý zaměstnanec ví, jaký je záměr podniku, a ví, co se vyrábí. Způsob, jak se od záměru dostat ke konkrétnímu výrobku, je pak už na něm a na vzájemné komunikaci se zbytkem týmu. Tým se potkává jednou za týden a společně diskutuje o hodnotách, smyslu práce i konkrétnějších záměrech.
„Nechceme sto zaměstnanců. Chceme spokojený život a možnost osobně se rozvíjet.”
Pavlína Šafusová, spoluzakladatelka a pracovnice v čokoládovně MANA
„Zrovna tak jako nechceme drancovat planetu, nechceme drancovat ani lidský potenciál. Nechceme být lidskými zdroji, chceme být lidmi,“ vysvětluje Pavlína Šafusová. Čokoládovna si zakládá na přístupu, v němž má každý svou hodnotu a posiluje se její budování. O výši platu rozhodují pracovníci společně. Cílem je odměňovat se na základě potřeb definovaných lidmi zapojenými do provozu, čili aby si každý odnášel měsíčně tolik peněz, kolik potřebuje. K takovému uspořádání ale vede dlouhý proces zahrnující otevřenost a upřímnost nejen ke kolektivu, ale i k sobě samotnému. Zisk firmy je aktuálně ponecháván čistě na její budoucí rozvoj.
„Výrazně nás inspiroval Buurtzorg, holandský model komunitních zdravotních sester a lékařů, v němž jsou malé týmy odpovědné za svou činnost. Na schůzkách mluvíme o tyrkysových principech, o tom, jak jsme se vydali touto cestou podnikání a proč, jak fungujeme a co děláme, kam kráčíme.”
Pavlína Šafusová, spoluzakladatelka a pracovnice v čokoládovně MANA
Web čokoládovny MANA můžete navštívit zde, případně si přečíst o něco podrobnější článek o jejím fungování tady. Obecněji o vztahu ekonomické demokracie a nerůstu píše ve svém článku například Naďa Johanisová. V kontextu sociálně-ekologické transformace se pak ekonomické demokracii věnuje publikace Re:setu, kde lze najít i řadu dalších příkladů ekonomické demokracie v praxi, z ČR i zahraničí. O sebeřízení a tyrkysových organizacích pak důsledně pojednává kniha Budoucnost organizací.
Text vznikl ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung Praha.
