V letch 2019 a 2020 se islandským odborovým svazům podařilo uzavřít s vládou dohodu, díky které v současné době až 86 procent pracujícího obyvatelstvo Islandu má právo na zkrácenou pracovní dobu bez snížení mzdy. Příběh této reformy však začal čtyři roky předtím, kdy se ukázalo, že většina společnosti považuje stávající délku pracovního týdne za nesmyslnou a nespravedlivou.
Pod tlakem ze strany odborových svazů a neziskových organizací nejdříve hlavní město Reykjavík a posléze i stát svolili k rozsáhlému několikaletému experimentu (2015-2019), který měl dopady a účinnost zkrácené pracovní doby náležitě prozkoumat. Do experimentu se zapojilo zhruba 2,5 tisíce zaměstnanců z více než sta různých pracovišť včetně státních úřadů, školek, policejních stanic a nemocnic. Pracovní den zaměstnanců zúčastněných pracovišť se na celou dobu experimentu zkrátil v průměru o jednu hodinu.
Vědecké studie o islandském experimentu ukázaly, že zkrácená pracovní doba nejen zvětšila uspokojení zaměstnanců se svým životem, ale také zvýšila jejich produktivitu v průběhu pracovního dne. Takže ačkoli zaměstnanci pracovali méně, dokázali odvést stejný kus práce jako předtím. Velice tomu napomohla reorganizace a zefektivnění práce za pomocí kratších porad, přesunu některých komunikací do online prostředí a vynechání méně podstatných úkolů. I když po přechodu celé islandské ekonomiky na zkrácenou pracovní dobu stát musel finančně podpořit některé firmy, aby mohly dodatečně zaměstnat nové lidi, roční výdaje na toto opatření činily pouze 33 milionů dolarů, což je v poměru k mnohabilionovému rozpočtu Islandu zanedbatelná částka. Zároveň po přechodu na zkrácenou pracovní dobu se zaměstnanci začali cítit šťastnější a spokojenější, v každodenním životě pociťovali méně stresu a měli více volného času i energie, které věnovali svým koníčkům a také rodině a přátelům.
V čem je tato iniciativa nerůstová?
Zkracování pracovní doby naplňuje jeden z kličových nerůstových cílů – zvyšuje kvalitu života. Umožňuje také žít udržitelnější život, protože spoustu environmentálně šetrného chování vyžaduje delší čas, například doprava na kole, pěstování jídla, nebo oprava oblečení a techniky. Také se ukázalo, že zkrácená pracovní doba přispěla k větší genderové rovnosti ve společnosti – výzkumy ukázaly, že muži se začali více zapojovat do domácích povinností včetně úklidu, vaření a nákupu potravin. Zkrácená pracovní doba měla významný dopad i na samoživitelky a samoživitele, kteří se najednou mohli více věnovat svým dětem.
Islandský experiment výrazně zvýšil popularitu zkrácené pracovní doby a vedl některé islandské politiky jako například členku parlamentu Bjarkey Gunnarsdóttir k myšlenkám o dalším kroku a přechodu na třicetihodinový pracovní týden. Toto opatření totiž nestálo stát ani podniky skoro žádné peníze, ale zároveň v několika oblastech zvýšilo blahobyt občanů a pomohlo naplnit jejich životy větším množstvím smysluplných okamžiků. Příběh Islandu je krásným příkladem toho, že méně je někdy více.
O průběhu a výsledcích experimentu se více dočtete v této publikaci.
Zároveň s podobnými výsledky přichází ještě rozsáhlejší experiment se zkrácenou pracovní dobou uskutečněný ve Velké Británii. Jeho závěry naleznete zde.
Text vznikl ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung Praha.
