Keramická továrna původně pojmenovaná Zanón leží v argentinské provincii Neuquén. Současný název FaSinPat je zkratkou ze španělského Fábrica Sin Patrones, doslova Továrna bez šéfů. Její příběh se stal proslulým a inspiroval texty populárních argentinských písničkářů a rockových kapel. Také posloužil jako námět mnoha filmů a dokumentů, a to například Corazón de fábrica (Srdce továrny, 2008), La toma (Převzetí, 2004), Escuela de planificación (Škola plánování, 2002) či FaSinPat (Továrna bez šéfa, 2004). K proslulosti této továrny vedla silná vůle tamního dělnictva nepřijít o zaměstnání.
Neoliberální reformy a reakce pracujících
V devadesátých a nultých letech prošla Argentina jedním z nejrychlejších neoliberalizujících procesů na světě. Obrovské množství státních změn a reforem vedlo k zavírání mnoha doposud fungujících továren. Prudce rostoucí nezaměstnanost donutila řady pracujících, aby se organizovali v hnutí s cílem ubránit svůj jediný zdroj příjmů: vlastní práci. Zanón se stala jednou z prvních převzatých továren v rámci procesu tzv. fábricas recuperadas (obnovené továrny).
V roce 2001 se majitel Zanónu při sporu s odbory, které požadovaly důstojnější pracovní podmínky, rozhodl reagovat zastavením tovární výroby. Pracující proto začali okupovat továrnu a několik měsíců tábořili před závodem a bránili tak rozprodání majetku firmy. Reagovali tím na majitelem nevyplacené mzdy, a také v kontextu skutečnosti, že továrna byla původně postavena z veřejných prostředků. Od 2. března 2002 obnovilo 240 lidí výrobu bez dohledu vedení. Majitel Luigi Zanon tomu zpočátku nevzdoroval. Jakmile se však továrna stala znovu ziskovou, zahájil opakované pokusy získat ji zpět do svého vlastnictví, což zahrnovalo právní kroky i nátlak na vládu, aby donutila vystěhovat všechny dělníky a dělnice. Podnik FaSinPat se také začal stávat terčem stále častějších násilností a výhrůžek smrtí, což vedlo mimo jiné k únosu a mučení jedné z dělnic v březnu 2005.
V srpnu 2009 zákonodárstvo argentinské provincie Neuquén odhlasovalo vyvlastnění továrny a její legální předání do rukou pracujících. Tak došlo k právnímu ukotvení FaSinPat jako veřejně obchodované společnosti. Od svého vzniku továrna zdvojnásobila počet zaměstnaných, produkce se zvýšila z 5 000 metrů čtverečních dlaždic měsíčně na 400 000 a vytvořená hodnota byla mnohokrát navrácena zpět do místní komunity skrze nejrůznější sociálně-kulturní projekty. Zanón přitom není ojedinělým případem. Po roce 2000 argentinští pracující převzali téměř 200 různých podniků. Hlavním výsledkem hnutí fábricas recuperadas bylo uvedení alternativní ekonomické logiky v praxi a otevření diskuse o právu na důstojný život jako hlavní zásadu a princip argentinského národního průmyslu.
V čem je tato iniciativa nerůstová?
FaSinPat svým fungováním kombinuje více nerůstových principů. Mezi přední je možné zařadit demokratické zásady řízení firmy a způsob nakládání s přebytkem. Na rozdíl od běžných kapitalistických podniků továrna uplatňuje ekonomickou demokracii. Díky tomu pracujícím umožňuje, aby se podíleli na řízení a podobě provozu firmy. Zaměstnaní jsou tak zapojeni do rozhodování o fungování společnosti, ve které sami pracují. Tím se mohou aktivně podílet také na tom, v jakých podmínkách a jakým způsobem práci vykonávají.
V továrně funguje princip samosprávy a její chod stojí na několika základních pilířích:
- Továrna funguje participativně a zaměstnaní se podílí na celkovém rozhodování a řízení prostřednictvím shromáždění. Každý sektor továrny je zastoupen několika volenými zástupci, kteří na měsíčních shromážděních vyjednávají a společně rozhodují o podmínkách produkce (např. mzdách, objemu výroby, směnách či prodejích). Namísto maximalizace zisku je kladený důraz na spokojenost pracujících.
- Rozhodovací funkce rotují. Osobní zastoupení jednotlivých sektorů a jiných firemních povinností spojených s vyšší mírou zodpovědnosti funguje na rotační bázi. Účast na rotační rozhodovací pozici je dobrovolná a neplynou z ní žádné materiální výhody.
- Výše mzdy je pro všechny stejná s výjimkou fyzicky velmi náročných pozic. To přispívá k rovnosti mezi pracujícími a spolu s předcházejícím principem se díky tomu smazává hranice mezi manuální a intelektuální prací.
Nerůstovou cestou jde také způsob, jakým ve FaSinPat nakládají se ziskem, který firmě zůstává po vyplacení mezd a pokrytí nákladů. Hlavním cílem podniku totiž není produkovat a zvyšovat zisk, který by byl následně vyveden mimo komunitu, ale zajistit dobré pracovní a životní podmínky pro pracující a jejich okolí. Na pravidelných shromážděních se tak rozhoduje i o tom, jak naložit se ziskem. V minulosti se pracující rozhodli zisk využít například na vybudování základních i středních škol, zdravotnických center, domů pro zaměstnance nebo na organizaci kulturních akcí. Svůj zisk využívají i na aktivity mimo továrnu, v minulosti tak investovali například do budování komunitní infrastruktury v rámci celého města nebo do podpory nezaměstnaných.
Více o tomto příkladu najdete v použitých zdrojích Take back the economy: an ethical guide for transforming our communities, Winds of Freedom: An Argentine Factory under Workers‘ Control a Building Factories Without Bosses: The Movement of Worker-Managed Factories in Argentina.
Text vznikl ve spolupráci s Vendulou Jordanovou.
