Podruhé pořad DVTV ve svém studiu diskutoval nerůst a opět to bylo s člověkem z našeho nerůstového týmu. Tentokrát s ekologickou ekonomkou Evou Fraňkovou. Zájem vzbudila naše investiční kampaň.
Poprvé byl v pořadu DVTV Tadeáš Žďárský, a to 22. června minulého roku. Dnes byla do studia pozvána Eva Fraňková. Jedním ze záměrů rozhovoru bylo diskutovat naši dárcovskou kampaň, ve které parodujeme tradiční bankovní slogany a zpochybňujeme, že pouhá finanční návratnost investic zaručuje, že peníze skutečně slouží dobrým účelům. Oproti tomu se zdá být nerůst „jedinou investiční příležitostí, jejíž výnosy se nakonec vyplatí všem.”
Diskuze v DVTV s Fraňkovou se také znovu věnovala otázce vlastnictví a tomu, zda mohou nerůstové principy fungovat i ve velkých firmách.
Fraňková v rozhovoru přibližovala praxi velkých firem o desítkách tisících zaměstnaných, které už dnes uplatňují různé demokratické způsoby řízení, rozhodování o využívání zisku pro smysluplné účely namísto snahy o jeho pouhou maximalizaci, nebo dokonce mají interní poměr maximálního příjmu. Některé uvedené příklady máme popsané i na našem webu v sekci Fungující alternativy.
Další téma, které si připravila moderátorka Daniela Drtinová, se věnovalo zásluhovosti a spravedlnosti:
„Když budu celý život usilovně a poctivě pracovat, tak není to fér, abych se měla lépe než člověk, který pracovat a vzdělávat se nechce? Protože jsou lidé, kteří si svou porážku sami vybrali bez ohledu na zlé korporace a systém bažící po zisku,” ptá se v rozhovoru Drtinová.
„Nerůstové hnutí nenavrhuje, aby se všichni měli úplně stejně. Je to otázka extrémů, majetkových nerovností a přístupu k šancím a rozhodovat se sami za sebe. Nějaké rozdíly vždy budou a dávají smysl. Za mě je problematická ta obrovská nesouměřitelnost, která ohrožuje i demokratické principy skrz kontrolu médií nebo velikou ekonomickou moc, ať už korporací, nebo jednotlivců.”
„Nerůstové hnutí nenavrhuje, abychom se měli všichni stejně, ale veďme debatu, jaká je smysluplná míra nerovností. Ze sociologických studií vyplývá, že pro osobní pocit toho, jak jsme úspěšní a jak dobře se cítíme, není důležitá absolutní hladina bohatství, ale relační vztah – jak se mají ti ostatní. Ve chvíli, kdy existují ty extrémní rozdíly, tak to přirozeně vyvolává nespokojenost.
Jeden z pointů nerůstu je, že ten hodně vysoký materiální standard není dostupný pro všechny na planetě. Ve chvíli, kdy existují tak obrovské rozdíly a pořád existuje ten vzor extrémního bohatství, které ale nemůže být dostupné pro všechny, tak v tom je ta nespravedlnost,” odpovídá v rozhovoru Fraňková.
Nerůst v mainstreamu přitahuje pozornost. Zatím je ale silně karikaturován, jakkoliv je to pro jeho komplexní pojetí pochopitelné.
Nerůst můžeme rozdělit na dvě části. Tu první tvoří kritika současného neudržitelného modelu ekonomiky. Druhou pak návrh, jak nefunkční části opravit tak, abychom mohli žít kvalitní a zároveň udržitelný život.
V rozhovorech, a tento není výjimkou, je zatím opomíjená právě ta první část – všechny ty důvody, proč vlastně musíme současné nastavení upravit. Energie v rozhovorech je naopak investována do hledání překážek, proč by jiné strukturální nastavení dovolující vyšší lidskou svobodu a spokojenost nemohlo fungovat, často přitom na základě hypotetických scénářů.
„Opravdu musíme něco změnit, nebo přijdeme o způsob života, který vedeme teď.“
Eva Fraňková
Nerůst proto nabízí cestu ke kvalitnějšímu životu. Růstový model naopak urychluje prohlubování společenských i přírodních krizí, které kvalitu našich životů zhoršují. Rozhovor je za paywallem a není možné jej odemknout k volné dostupnosti. Pokud si ale platíte předplatné, najdete jej zde.
